Dotýkala jsem se rukou významných osobností

Když jsem byla žákyní základní školy, byla jsem se svou třídou na netradiční výstavě v jednom muzeu. Pro mě, tenkrát bohužel už jen se světlocitem v jednom oku, byla přínosnější než pro moje vidící spolužáky. Tuto školní akci zorganizovala naše třídní učitelka nejspíš hlavně pro mě. Byla velice nakloněná integraci. Chtěla mi co možná nejvíc umožnit poznat něco nového a zajímavého v rámci svých možností, tedy alespoň čichem, hmatem a sluchem. Jednalo se o výstavu otisků rukou významných osobností, ať už těch z minulosti, nebo současných. Otisky jejich rukou byly v podobě odlitků sádry. Ty byly nalepené na čtvercových deskách na zdi v muzeu. Zatímco spolužáci se s nimi mohli seznámit jen zrakem, já jsem měla dovoleno ohmatat si je. Bylo mi příjemné dotýkat se dlaní i konečky prstů sádrových odlitků. Byly hladké a chladnější. V duchu jsem viděla jejich křídově bílou barvu. Na poprvé se mi všechny ruce zdály být stejně velké i stejně tvarované. Jejich zevrubnějším zkoumáním pomocí svého vytříbeného hmatu jsem však nacházela jejich nepatrné rozdíly. Některé odlitky měly širší dlaň. Jiné měly zase delší nebo užší prsty. Některé ruce byly prakticky rovné bez klenby. Na další ruce byly naopak patrné drobné svaly na dlani i články prstů. Ke každé ruce jsem si podle její velikosti a tvaru snažila představit osobu, které daný otisk ruky patří. Jak daná osoba asi vypadala? Vzpomínám si, že se v muzeu nacházely mimo jiné otisky ruky sira Nikolase či bývalého prezidenta Česko-slovenské Republiky, Václava Havla. Tato hmatová výstava pro mě byla nevšedním zážitkem.

autorka příspěvku: Pavlína Fuksová