Moje druhá asistentka ze základní školy

Poté, co se moje asistentka na základní škole v 7. třídě odmítla učit Braillovo bodové písmo, že prý k čemu by jí to bylo, i po jiných tamních déle trvajících nepříjemnostech v souvislosti s mou tamní integrací, jsme se já a moje rodiče po mém vychození 7. třídy rozhodli, že přejdu na jinou základní školu. Na ní si dochodím zbytek devítileté školní docházky, tedy osmou i devátou třídu. Tam budu mít samozřejmě také jinou asistentku, nejlépe takovou, jaká se nebude s hloupými argumenty bezdůvodně bránit svým pracovním povinnostem. Tenkrát jsem měla již slabé zbytky zraku v pravém oku. Na levé oko jsem tou dobou již dlouho neviděla vůbec. Osmou třídu jsem tedy započala na jiné základní škole s novou asistentkou. Ta byla ve většině oblastí pravý opak té předešlé. Braillovo bodové písmo uměla prý už z dřívějška. K tomu měla silné sociální cítění, dostatečné vzdělání i příjemnou povahu. Před lety prý vystudovala speciální pedagogiku. Údajně ráda pomáhá lidem s postižením. Do této základní školy přicházela vždy včas. Díky tomu bylo možné ještě před začátkem mojí první vyučovací hodiny si s ní domluvit či s její dopomocí zařídit, co bylo potřeba. Brzy po mém nástupu do 8. třídy na této mojí druhé základní škole si osvojila techniky prostorové orientace s bílou holí, díky čemuž jsme se v průvodcovství brzy dobře sehrály.

Na hodiny matematiky v 8. třídě mi z vlastní iniciativy doma vyrobila z polystyrénu dvojrozměrné geometrické tvary. Při hodinách tělesné výchovy, kdy jsme já a ona cvičily odděleně od mých vidících spolužáků i naší učitelky tělocviku, mě tato moje asistentka opět z vlastní iniciativy naučila cvičit jógu za doprovodu relaxační hudby na CD. Občas vymýšlela vhodné činnosti pro mě na hodiny výtvarné výchovy. V hodinách českého jazyka se mnou ústně vypracovávala zadaná cvičení, jestliže s námi žáky učitelka nehrála zábavné slovní hry, zaměřené na postřeh i na naše znalosti z literatury i z mluvnice. Při hodinách anglického i německého jazyka jsem její asistenci ani nepotřebovala. Měla proto volno. Během něj pro mě údajně plánovala vhodné činnosti do některých jiných školních předmětů. V těchto případech mě příslušní učitelé se samozřejmostí zapojovali do skupinové práce naší třídy. Občas ke mně pro změnu přidali některého žáka, aby mi zadaná cvičení pomohl vypracovat on místo mojí asistentky. Ojediněle se mnou v hodinách cizího jazyka pracovali sami učitelé. V hodinách dějepisu mi tato moje asistentka šeptem komentovala naučné video záznamy s chudším slovním doprovodem, které nám žákům učitelka dějepisu někdy pouštěla. Taktéž mi pomáhala v kině při promítání filmu i při divadelním představení v rámci školních akcí. Jezdila i chodila se mnou na veškeré školní akce. Také na nich mě dovedla, kamkoliv bylo potřeba, a popsala mi tam vše, co šlo poznat jen zrakem, tudíž to pro mě bylo bez cizí pomoci nedostupné. Trávily jsme spolu během vyučování většinu času. V každé volné chvilce, kdy jsme byly samy, jsme si povídaly. Vodila mě na oběd do školní jídelny. Také tam jsme se hodně bavily. Shodly jsme se v mnoha názorech, zájmech i postojích. Mohla jsem se jí kdykoliv s čímkoliv svěřit, stejně jako doma rodičům. Využívala jsem této skutečnosti a svěřovala jsem se téhle své asistentce se svými nepříjemnými zážitky z mateřské školy i z předešlé své základní školy. Ona mě vždy vyslechla a snažila se mě utěšit. Vždy mi věřila a zásadně se mně ani mým rodičům nepletla do našeho soukromého života. Dávaly jsme si drobné dárky. Párkrát mi doma připravila a přinesla do školy svačinu, aby tím ušetřila práci mým rodičům. Je o 22 let starší, než jsem já, ovšem to žádné z nás nikdy nevadilo. Hluboký přátelský vztah nám vydržel dodnes. Píšeme si a jednou za čas se vidíme.

Autorka příspěvku: P. Fuksová