Zkušenost se střediskem rané péče

První listopadový týden je tzv. týden rané péče. Letos připadá na pondělí 1. listopadu až neděli 7. listopadu. Proto jsem se rozhodla podělit se s vámi o své zkušenosti se střediskem rané péče. Středisko rané péče jsme já a moje rodiče poznali, když mi bylo už 10 měsíců. To jsem ještě byla slabozraká. Dozvěděli jsme se o jeho existenci od jedné oční lékařky. Je to organizace, pomáhající rodinám s dětmi se smyslovým, pohybovým i mentálním postižením. Zabývá se dětmi od jejich narození do jejich čtyř let věku. V případě jejich kombinovaného postižení až do jejich sedmi let věku. V mých deseti měsících života k nám domů tedy začala jezdit tyflopedka z výše jmenované organizace. Sledovala můj tělesný i duševní vývoj. Vozila mně a mým rodičům kompenzační pomůcky a speciálně přizpůsobené edukativní hračky pro slabozraké i nevidomé děti. Tyto pomůcky a hračky byly zaměřené na sluch i na hmat coby náhrada chybějícího zraku, nebo měly kontrastní barvy i výrazné prvky - zvětšená písmena i čísla apod. 

Dětem s těžkou zrakovou vadou umožňovaly kognitivní myšlení i rozvoj tvůrčích schopností typu hra na hudební nástroj či stavění určitých útvarů a obrazců. Tyflopedka nám všechny pomůcky půjčovala na delší dobu, abych měla dost času na to seznámit se s nimi a zkusit si s nimi pracovat, jak mi budou vyhovovat. Moje rodiče se díky tomu mohli zapůjčenými speciálními hračkami inspirovat, jaké z nich mi mohou koupit či vyrobit. Někdy jsme naopak já a rodiče jezdili do střediska rané péče, sídlícího v Praze. Tam se konalo totéž, co se odehrávalo za přítomnosti tyflopedky u nás doma. Když mi byly skoro 4 roky, zorganizovalo středisko rané péče pětidenní pobyt pro rodiny dětí s těžkými vadami zraku. Moje rodina tam jela také. Pro nás děti tam byl každodenní dopolední program na způsob dopoledního programu mateřské školy - tvořivé i naučné činnosti. Každé odpoledne se konaly výlety do blízkého okolí místa našeho ubytování i jiné aktivity pro zúčastněné rodiče s dětmi. Každý večer se konal program pro rodiče. Na nás děti mezi tím dohlížela slečna na hlídání. Já i moje rodiče jsme byli s tímto pobytem spokojení a odjížděli jsme z něj plní dojmů i nových poznatků. Tyflopedka, která pravidelně navštěvovala mě a moje rodiče, nám také sehnala mateřskou školu pro mě. Do ní jsem nastoupila ve svých čtyřech letech života. V té samé době jsme bohužel museli kontakt a spolupráci se střediskem rané péče ukončit, neboť jsem již dosáhla věku, kdy tato organizace se svými členskými rodinami končí, jestliže jejich dítě má jen jednu vadu.

Autorka: P. Fuksová