Práce bez zraku se dřevem v chráněné dílně

Letos na konci května jsem navštívila chráněnou dílnu pro osoby se zrakovým postižením. Na programu bylo obrábění dřeva. Já i ostatní klienti jsme dostali různě velké kousky dřeva rozličných tvarů. K jejich obrábění jsme měli na výběr z rašple a smirkového papíru. Protože nejsem manuálně tolik zručná, zvolila jsem raději smirkový papír, abych se rašplí neporanila. Díky citlivému hmatu, trénovanému jeho častým a dlouholetým využívání místo zraku, mi nedělalo žádné potíže nahmatat si na kouscích dřeva hrubší, neopracovanou stranu. Náročnější bylo vyhladit ji smirkovým papírem do hladka. Některé rýhy na nich byly tak hluboké, že bylo téměř nemožné obrousit je. Také jsem nemohla přijít na ideální způsob úchopu dřívka a smirkového papíru, abych mohla vyvinout sílu k broušení, a aby mi věci nepadaly z rukou. Lépe se mi držely i brousily menší kousky dřeva, než ty větší. Menší kusy dřeva mi lépe padly do ruky. Jejich plocha k obrušování nebyla tak velká. Hlavně neměly tak hluboké rýhy. Snažila jsem se odvést co možná nejlepší práci. Myslím si, že její výsledek nebyl tak špatný na to, že jsem brousila dřevo poprvé v životě. 

Kromě obrábění dřeva jsem ve chráněné dílně tentýž den rozebrala pár dřevěných kolíčků na prádlo. K jejich rozlomení stačil kroutivý pohyb a vyjmutí kovové pružiny z kolíčku. Lámání kolíčků na prádlo mi díky své jednoduchosti šlo podstatně lépe i rychleji, než broušení dřeva. Dřevěné části kolíčků, stejně jako obroušená dřívka, poslouží k výrobě tzv. senzomotorického koberce. To je obyčejný koberec, na kterém jsou tavnou pistolí nalepené kousky obroušeného dřeva různých tvarů i odlišné velikosti. Chůzí bosýma nohama po tomto koberci lze hmatem rozeznávat kousky dřeva. Zároveň jsou tím masírována chodidla. Tento speciálně uzpůsobený koberec je vhodný jak pro vidící, tak pro nevidomé i slabozraké osoby. Výše jmenovaná činnost byla stereotypní, ale byla pro mě i příjemným duševním odpočinkem. Nepotřebovala jsem se na nic vyloženě soustředit. Nemusela jsem si zatěžovat mysl ani paměť množstvím informací. Při volném toku svých myšlenek jsem v klidu a víceméně automaticky vykonávala jednoduchou činnost. Proto mi tato aktivita převážně vyhovovala. Ve chráněné dílně jsem ten den strávila necelé dvě hodiny. Tamní malý kolektiv lidí mi vyhovoval. Od jakživa jsem silná introvertka, proto mám ráda klidnější prostředí s menším počtem osob. Ve chráněné dílně byla celkově příjemná atmosféra. 

Autorka příspěvku: Pavlína Fuksová