Rozhovor s Romanem Vaňkem, členem spolku Život jde dál

Na co přesně je zaměřená Vaše organizace Život jde dál? 

Účelem Spolku (www.zivotjdedal.cz ) je nabízet volnočasové aktivity pro nevidomé a jinak handicapované lidi. Pořádáme besedy, společenské, kulturní a sportovní volnočasové aktivity jako jsou: Paradalympiády, tábory, Silvestry a jiné.

Pořádáme také závody vodicích psů. Letos již 5. ročník, který jsme pojali jako neoficiální MČR. Je potřeba spojovat podobně postižené lidi a ukázat všem ostatním, že i jinak výjimečný lidé se umí bavit, sportovat a užívat si života. Život se má užít a nejen odžít, což mnozí handicapovaný právě dělají. A to není dobře.

Co Vás vedlo k práci v této organizaci?

Nejsme organizace, ale zapsaný Spolek. Tento Spolek vznikl z mé iniciativy, kdy jsem se po ztrátě zraku snažil začlenit do společnosti a rozhodl se pomáhat lidem s podobným handicapem.

Můj spolek Život jde dál nezaměstnává osoby se zrakovým postižením. Jsme dobročinný spolkem, tudíž o financích nemůže být řeč. Spolek Život jde dál máme proto, abychom vyplnili volný čas zrakově znevýhodněným osobám, tudíž pořádáme volnočasové aktivity pro stejně zrakově postižené jako jsem já. Ukazujeme směr žití se zrakovým handicapem, předáváme si zkušenosti a navzájem se podporujeme. Cílem je vést plnohodnotný život jak jen to jde. Jak v oblasti sportu, kultury, vzdělávání.....

Vlastně jsem si vymyslel práci sám pro sebe a jsem spokojený. 

Jak trávíte volný čas?

Nejvíce času mi zabere právě náš Spolek Život jde dál, kde vymýšlíme různé akce. Ve volném čase píšu na mluvicím PC pohádky, kde pracuji již na třetím vydání. Svůj čas také trávím se svou rodinou a svým vodicím psem Nabíčkem (Nabuchodonozorem), který je dvojnásobným mistrem ČR a od toho se odvinuli právě závody vodicích psů. Nabu mi nenahrazuje jen oči, ale je mým parťákem, který mi krom mé rodiny pomohl v nejtěžších chvílích po ztrátě zraku. Díky němu jsem poznal spoustu přátel v okruhu právě nevidomých. Kdyby nebylo jeho pravděpodobně bych se nikdy naplno neosamostatnil a byl stále závislý na pomoci rodiny. Dnes žiji téměř plnohodnotný život a troufám si říct i spokojený.

Jak jste se vyrovnával se ztrátou zraku?

Se ztrátou zraku se vyrovnat úplně nedá, jen se s tím prostě naučit žít. Důležitá je podpora rodiny a přátel, na které mám štěstí a jsem za ně nesmírně vděčný. Já stejně věřím, že ještě někdy uvidím.

Nacházíte nějakou výhodu na tom nevidět?

Ano, mám více času na rodinu, své kamarády a koníčky.

Co je Vaším prozatímním největším životním úspěchem?

Vydání mých dvou knížek pohádek a založení Spolku.

Jaké máte cíle a plány do budoucna?

Těžko v dnešní době něco plánovat, ale rád bych uspořádal oficiální MČR vodicích psů, které jsou pro mne velkou výzvou.

Autorka: Pavlína Fuksová