Vedla jsem jógu pro nevidomé

Když jsem ještě studovala na střední škole, měla jsem, stejně jako měli ostatní studenti, souvislou pedagogickou praxi v rámci studia. Trvala tři týdny. Vidící studenti ji vykonávali ve školních družinách, v mateřských školách či na prvním stupni základních škol. Já, s ohledem na své těžké zrakové postižení - zcela nevidomá, jsem ji vykonala v zařízení TyfloCentra s dospělými klienty. Jsou samostatnější i ukázněnější, než jsou děti. Proto práce s dospělými lidmi není tak náročná, jako je mnohdy s dětmi, a lze ji celkem snadno zvládnout beze zraku. Každý den třítýdenní souvislé pedagogické praxe měla být jiná činnost. Proto jsem při ní mimo vlastní nápady párkrát využila služeb zařízení TyfloCentra a některé z nich jsem vedla já místo jejich lektorů. Začala jsem jógou pro nevidomé. Klasickou jógu znám od svých patnácti let. Tenkrát mě s ní v osmé třídě základní školy seznámila moje asistentka. Nebyla jsem si však jistá tím, jestli se jóga pro nevidomé něčím neliší od té klasické. Proto jsem se při své první lekci jógy pro nevidomé v TyfloCentru nechala její lektorkou zaškolit do jednotlivých cviků. Její druhou lekci jsem již bez potíží vedla já. Nejprve jsem během ní klienty TyfloCentra seznámila s významem jógy. Pak jsem jim slovně popisovala jednotlivé její cviky. Jóga pro nevidomé je bavila a rádi se učili nové cviky. Cvičila jsem také. Jestliže klienti TyfloCentra mému slovnímu popisu cviků špatně rozuměli, mohli si mi sáhnout na tělo a na končetiny, aby lépe poznali, jak daný cvik provádím. Cvičili jsme hlavně v poloze v leže na karimatkách na zemi. Zda klienti TyfloCentra provádí dané cviky správně, jsem si pravidelně ověřovala hmatem - dotýkala jsem se s jejich svolením jejich těla a končetin. Každá lekce jógy pro nevidomé trvala přibližně 90 minut. Byly to příjemně strávené chvíle, po kterých jsem se vracela domů odpočatá a uvolněná.

Autorka příspěvku: Pavlína Fuksová