Vedla jsem zvukovou střelbu

Během svého již ukončeného studia na střední škole jsem byla na třítýdenní souvislé pedagogické praxi v TyfloCentru. V něm jsem s nevidomými i slabozrakými dospělými klienty pravidelně provozovala mimo jiné činnosti v rámci náplně TyfloCentra i moje vlastní i zvukovou střelbu. Je to hra pro jednoho hráče. Je zaměřená na pozornost hráče, jeho rychlou reakci a na jeho citlivý sluch. Je k ní potřeba jen ozvučený terč, ovládaný speciálním programem v počítači, a policejní pistole, předělaná na laserovou. Ozvučený terč vydává tóny různé výšky i hlasitosti. Čím vyšší i hlasitější tón, tím vyšší hodnota na terči. Tóny se rychle mění. Každé kolo hry obsahuje deset výstřelů. Na konci každého kola hry její hlasový výstup oznámí hráči součet nastřílených hodnot. Po zapnutí ozvučeného terče spuštěním programu pro zvukovou střelbu je potřeba zapnout laserovou pistoli zvlášť, aby reagovala na terč. Pak se pistolí zamíří proti terči a mírně se s ní pohybuje do stran, nahoru i dolu. Při tom hráč poslouchá rozsah i sílu znějících tónů, a jakmile má pocit, že slyší vysoký a silný tón, stiskne spoušť pistole. Ta vyšle laserový paprsek na příslušný bod na terči, kam hráč právě míří. Ozve se zvuk výstřelu. Já jsem si před lety pravidla této hry snadno osvojila, neboť jsou jasná a jednoduchá. Díky tomu jsem s ní následně seznámila klienty TyfloCentra v rámci své praxe. Tato hra je evidentně bavila. Někdo v ní vynikal více a někdo méně. Zahrála jsem si zvukovou střelbu s nimi. Někdy se mi v ní vedlo lépe a někdy hůře, ale neodradilo mě to. Ve zvukové střelbě jsem tehdy našla zalíbení. To mi vydrželo dodnes. Proto si ji příležitostně ráda zopakuji.

Autorka článku: Pavlína Fuksová