Vnímání kultury čichem i hmatem

Kromě kulturního vyžití, zaměřeného na sluch - varhanní koncerty nebo znění zvonu ve věži kostela či zvonkohry, mám zkušenost i s "čichovými" kulturními akcemi. Těmi myslím vánoční trhy a pravidelné návštěvy litoměřických kostelů kvůli tamním varhanním koncertům. Ty kostely v Litoměřicích od svého dětství navštěvuji s rodiči za tímto účelem čtyři. Jedná se o kostely zasvěcené všem svatým, svaté Ludmile, svatému Jakubovi a svatému Vojtěchovi i katedrálu zasvěcenou svatému Štěpánovi. V každém z nich to jinak voní. Jde o vůni interiéru starých budov, vůni dřevěných lavic, vůni kadidla a vůni zapálených svíček. Tento příjemný odér je nejsilnější ve dveřích kostelů, při mém vstupu do nich. 

Nejkrásnější vůní mě vždy "přivítá" kostel zasvěcený všem svatým. V něm pokaždé cítím všechny čtyři výše jmenované vůně. Jednou na Štědrý den jsem byla na půlnoční mši. Tenkrát se s výše jmenovanými čtyřmi vůněmi mísil i studený vzduch. Při jejich prvním vdechnutí se v myšlenkách přenesu k vánočnímu svícnu či stromku, adventnímu věnci s hořícími čtyřmi svícemi, zapálené aromalampě a silně vonícímu vánočnímu čaji. S vánočními svátky úzce souvisí druhá moje každoroční "voňavá" činnost. Jsou jí adventní a vánoční trhy v Litoměřicích i jejich okolí. Jakmile vstoupím mezi stánky se zbožím, připadám si jako v pohádce. Pod nohama mi vrže a křupe sníh. Jen by tu nemuselo být tolik lidí, strkajících se před stánky, stojících v cestě a chodících z místa na místo. Působí mi to nejistotu, i když chodím s průvodcem. Slyším hrát reprodukované vánoční koledy. Přes ně ke mně odněkud proniká cinkání keramických výrobků. Mám doma sbírku keramických zvonečků, proto si nyní plánuji rozšířit ji. V jednom místě mi zavoní jehličí, pryskyřice a hlína. Prodává se tady přírodní i obarvené jmelí a jehličnaté stromky v květináči, jak se sama přesvědčím hmatem. Připadá mi, že se nacházím v lese. Koupím si zde přírodní jmelí a jdu dál. Vzápětí si prostřednictvím mého čichu přijdou na své moje chuťové pohárky. Nasaji totiž krásnou vůni kokosu, perníku, vanilky, skořice a kakaa. Vyloženě zimní a vánoční přísady. Zde je údajně stánek s cukrovinkami typu teplé lázeňské oplatky, trdelník a perníkové hvězdy. O příjemný a sladký odér není nouze ani u vedlejšího stánku. Tam mají teplé nápoje, alkoholické i nealkoholické. Proto zde cítím aroma bylinného čaje, horkého ovoce, vína a horké čokolády. Štiplavý zápach kouře mě "vede" vpřed. Vůně jídla, tentokrát toho slaného, mě čeká také u dalšího stánku. U něj se i ohřeji. Prodávají se tu uzeniny. Ty se mi ke tradičním českým Vánocům nehodí. Trocha tepla z ohně na zdejším grilu je mi v mrazivém prosincovém počasí příjemná. U dalšího stánku čichové vjemy vystřídají hmatové. Zde si totiž mohu sáhnout na pletené čepice, šály a rukavice. Jsou krásně měkké a hebké. Je to podobné, jako kdybych se dotýkala ovčího rouna. Je tady i živý Betlém. Díky tomu se moje citlivé prsty polaskají s jemnou srstí zdejších zvířat. Při tom cítím jejich typický pach, mísící se s vůní dřeva a sena. 

Nadýchaná všech těch vůní se sněhem spokojeně vracím domů ztichlými ulicemi, studeným větrem a za poslechu krákání vran. Vzhledem ke své lásce k vůni jehličí a pryskyřice, ráda chodím do lesa. Mám ráda lesy jehličnaté, listnaté i smíšené. Je tam božský klid, jen ptáci tam zpívají. Ráda vdechuji čerstvý vzduch, hlavně ráno nebo v létě po dešti. Také ráda objímám kmeny jehličnatých i listnatých stromů. Slyšela jsem, že to člověku dodává sílu. Potíže mi dělá pouze chůze v terénu. Kvůli absenci zraku mám horší stabilitu. Proto mi občas uklouzne noha po šišce, mokrém spadaném listí či ulomené větvi, nebo zakopnu o kořen. Pobyt v přírodě i čichání vůní je podle mého názoru nejlepší odpočinek a terapie, stejně jako je poslech hudby.

Autorka článku: P. Fuksová