Vnímání kultury sluchem

Od malička mám silný vztah ke kulturním akcím typu koncerty varhanní i chrámové hudby. Nikdy jsem na jejich vizuální jevy, jako slabozraká, příliš neviděla a teď jsem zcela nevidomá. Proto jsem i zde využívala vždy hlavně sluch, když nepočítám slovní komentář od rodičů. Ti tyto akce navštěvují se mnou. Mimo kulturní akce si ráda vychutnávám i odbíjení zvonu ve věži kostela. Je to až magické, zaposlouchat se do onoho silného a noblesního zvuku. Způsobuje mi příjemné napětí a chvění v těle. Představuji si při tom příslušný kostel i velký kovový zvon, ladně se houpající v jeho věži, a vyzvánějící každých 15 minut. Představuji si, že bijící zvon má zlatou či měděnou barvu. Jeho hlas se mi zdá být teplý, proto mi k příslušnému zvonu pasují teplé barvy. Stojím na místě a zaujatě poslouchám onen zvuk, dokud zvon nepřestane bít. Od svých osmi let navštěvuji i samotné kostely kvůli tamním varhanním koncertům v rámci Varhanního léta v Litoměřicích. Při začátku varhanní skladby se někdy leknu prvního příliš hlasitého tónu, když takovou intenzitu nečekám. Hned na to se slastně pohroužím do podmanivých varhanních skladeb. Vnímám, jak se tóny varhan rozlévají po kostele, a jak pronikají jeho zákoutími i klenutými zdmi a stropem. Také nyní cítím příjemné chvění a napětí v těle. Při poslechu varhan přemýšlím o tom, z jakého století daný kostel asi pochází, a co vše se v něm událo za dobu jeho existence. V chodidlech cítím vibrace z podlahy kostela vlivem intenzity zvuku varhan. Z hudebních nástrojů mám od nepaměti nejraději varhany, flétnu, harmoniku, trubku, housle, klavír a lesní roh. Od svých třinácti let se účastním litoměřické Noci kostelů. Její program je bohatý nejen na varhanní hudbu, ale i na chrámový zpěv. Od dětství zbožňuji zádumčivé písně a skladby. Proto i při gotické hudbě pociťuji příjemné rozrušení a běhá mi mráz po zádech tou krásou. Při poslechu chrámového zpěvu si představím bohoslužbu. Keltské písně se mi pojí s bitvami a jinými dobrodružstvími. Mám ráda i vážnou hudbu. Párkrát za rok jezdím s rodiči na dovolenou do Písku. Na tamním náměstí jsem si před mnoha lety oblíbila zvonkohru ve věži kostela. Hraje vždy po odbíjení zvonu. Když zní, věnuji jí maximální pozornost, abych si ji užila. Pokaždé hraje jiná melodie. Naslouchám každému jejímu tónu a snažím se zapamatovat si každou melodii. Všechny jsou velmi působivé, ať jsou pochmurné nebo pozitivně laděné. 

Autorka článku: Pavlína Fuksová